Jak jsme nahrávali první skutečné demo (1. část)
aneb „BICÍ A ŠPINAVÁ KYTARA“
Kniha TWB 1:1-3
1 I když se již mnozí pokusili pořídit nahrávku písní, které se mezi námi hrály,
2 jak jsme je předali my, kteří jsme byli u počátku kapely s očitými svědky a služebníky slova,
3 rozhodla jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošla, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený čtenáři…
Snažili jsme se mnohokrát zachytit libý zvuk našich nástrojů.
Na Vánočních banketech, shromážděních, konferách… a to na kazetu, video, mobil a podobné kvalitní přístroje. :))) Zvuk taky podle toho vypadal.
První jakžtakž „použitelné“ demo jsme nahráli v květnu 2007 tak nejlíp jak to jen šlo. Nebylo to nic moc, ale jako „nouzová“ ukázka naší hudby jsme nic lepšího nepořídili.
„Dobře, pošlete nám demo a odkaz na váš web. My se vám ozveme…“
Tak tohle je požadavek snad každého pořadatele konferencí, evangelizací a podobných akcí. No. Stránky by nebyly až takovej problém, ale demo? Nemůžeme se přece prezentovat tím posledním pokusem. Nejde už tak o kvalitu záznamu, ale po roce hraní, ladění a pilování hrajeme už i trochu jinak. Nedá se svítit, chce to opravdový demo.
Pokoušíme se o nahrávku podle posledního scénáře… není to ono. Záznam je nekvalitní. „Musíme koupit zvukovou kartu,“ navrhuje kaaj. Asi jediný rozumný řešení, pokud nechceme jít přímo do nahrávacího studia. (A někteří z nás víme, co to obnáší.)
Skládáme se na přístroj, kterým míníme docílit kvalitnější zvuk na záznamu. Balík dorazil v pátek odpoledne.
Paráda. Kaaj má spoooooustu času na průnik do tajů zvukové karty, vždyť nahrávání začíná až zítra ráno v osum. :)))
Sobota 24.5.08
Hoši se scházejí na místě činu a dumají nad kartou. U toho být nemusím.

Jak co zapojit? Připojit? Napojit? Vypojit?… v tom jim vážně k ničemu nebudu. Navíc, někdo by měl asi připravit nějakou baštu. No jo, jenže co udělat, aby se to nemuselo pracně ohřívat? No co, když bude hlad, sní se všechno. Znám to z předchozích podobných akcí. Mám to, studená kuchyně, udělám spešl „ruský vejce“.
Ani to tak dlouho netrvalo.

Je něco před jedenáctou a kluci se stále snaží zjistit co od nich karta tak asi chce, aby mohla konečně nahrávat. Velmi jim to „usnadňuje“ praktický návod, který je plně v angličtině. :)))

Dám si kafíčko a uvidíme. Kaaj je nervní. Pobíhá všude kolem kabelů, kliká myší jako divý, restartuje… a zkouší to všechno zprovoznit. Má pocit, že je to jeho chyba, že to nefunguje. Že je to on, kdo teď všechny zdržel. (Koneckonců, karta byla jeho nápad, že? A taky měl spoustu času prostudovat ten návod. Možná kdyby nešel spát už v půl třetí, mohl mít do osmi dalších 5 a půl hodiny k dobru to nastudovat.:))))
Omlouvá se a omlouvá…, ale když vidím kluky, nemám ten pocit, že by na něho svalovali vinu. Naopak, snaží se ho uklidnit. Jsme v tom přece všichni.
Probíhá mi hlavou otázka: Možná… co se za to modlit?
Hned si ale odpovídám: Kaaj nedá bez modlitby ránu. Určitě se modlili než to začali montovat.
Vypadají vážně bezradně. „Ještě mám jeden nápad, ale jestli nevyjde, tak fakt už nevim,“ říká kaaj a něco přepojuje. Nefunguje to. „Tak teď už nemám žádnej nápad,“ bezradně zvedá ruce. Mlčím a v duchu se modlím. Oni se už asi modlili ráno, ale já tu nebyla, tak co.
Kluci se jdou najíst, ale kaaj ne. V tomhle stavu nedokáže v klidu jíst. Nedá mu to a zoufale prohlíží přístroje.
Něco se stalo. Poznám to. Najednou jako by nervozita vyšuměla. Očička se projasnila nadějí a kaaj „něco“ dělá.
Je to fakt skvělý. Bůh vždycky čeká, až se my konečně vzdáme a uznáme, že nám došel náš poslední nápad – a pak přijde Jeho „první“ nápad a okamžitě to funguje. :))
No a co myslíte, že z chlapců posléze vylezlo… tak nějak se za to všechno zapojování nestihli modlit :))) No a tohle jsou pak ty následky. Půl dne zoufalého snažení.
„Už vím jak,“ říká kaaj.
Hoši se smějou s plnou pusou ruského vejce. „Tak my jsme ti tam vlastně překáželi. Tys čekal až se uklidíme stranou viď?“
Konec dobrý, všechno dobré… v tomto případě vlastně začátek. Můžeme začít. Nastupuje „Q“ se svou špinavou kytarou. Teda né, že by byla nějak zanedbaná, tomu by snad ani nikdo (kdo po zkoušce vídá „Q“, jak si poctivě ošetřuje dřevo i struny) nevěřil.

Špinavá, jakože „nanečisto“. Tomáš se totiž musí podle něčeho řídit. První náběr našeho dema budou logicky bicí. Do sluchátek mu jde metronom a (kytara+zpěv) první píseň od „Q“ – Volný. Kaaj se stará o digitální záznam.
Zbytek kapely se zatím sbírá k domovu, na oslavu… a tak je v pokoji propouštíme.
Sleduju, jak kluci trpělivě točí dokola Zářící den. Je to náročné a chybičky se snadno vloudí. Kaaj zpívá dokola jednu a tu samou píseň a to (musím se smát) takovým způsobem, jako by šlo spíš o ploužák než o „vypalovačku“. :))) Ale chápu, jde o nahrávku nanečisto, takže se to snese.

Tomáš je nervózní, pije litry vody a často odbíhá, ale nakonec se povedlo.
Kluci balí bicí a odjíždí směr Č. Krumlov. Je osum hodin. Já a kaaj dáváme sál a zapojení hudebního aparátu zpátky do původního stavu, aby se zítra mělo na co hrát s chváličema. Před desátou večer opouštíme církev.
Jdeme domů s dobrým pocitem, že máme v kupě všechny podklady pro basu. Teď je na řadě Martin.
zdes


Klikněte pro podrobnosti.

