Jak jsme nahrávali první skutečné demo (5 část)
aneb „děkuju vám za vaše hlasy!“
Začalo (vlastně pokračovalo) to 3.12.2008
Už asi měsíc se pokoušíme vyhradit si čas na další nahrávání.
V neděli jsme to chtěli zkusit a nevyšlo to. Museli jsme se smát, když v pondělí na hodině zpěvu nás pan učitel hned na začátku postavil k mikrofonu, a že si potřebuje nahrát první, druhý a třetí hlas u písničky, která bude jako finále na Vánočním vystoupení (kde my nebudeme, páč je v ten den Banket u nás). Šlo o kousek Věry Martinový „Ó, Pane náš“. Nahodil nám první hlas a natočil. Nahodil nám druhý hlas a natočil. Nahodil nám třetí hlas a natočil… moc se s tím nepáral a přesto byl spokojenej, takže jsme si nahrávání docela užili. A tak jsme panu učiteli zdarma nahráli výukovou pomůcku. :))) No co… menší průprava na naše demo :))).
Dlouho nám to teda nevycházelo, ale dneska konečně…

Sedím u notebooku a sunu na zákazníkův web nový zboží. Zpoza zdi za zády slyším, jak se Kaaj rozezpívává na vysokým refrénu „Jsi“.
Včera to ještě vypadalo, že se zvuková karta v jeho počítači prostě nerozchodí a budeme muset nahrávat na můj noťas. Ale asi se lekl (teda ne Kaaj, ale jeho počítač), že by se jako nechal zahanbit takovým nízkovýkonným strojem a znenadání začal spolupracovat.
„Můžeš si to jít poslechnout…jestli to k něčemu je?“ nakoukl ke mně Kaaj.
„OK,“ jsem zvědavá. Ty podklady totiž doladil moc pěkně.
Beru si s sebou svůj nový růžový :))) dokumentátoristický foťáček.

Dívám se na monitor, kde přebíhá zelená křivka nabraný stopy. Poslouchám. Vůbec to nezní špatně. Nechápu to. Kaaj to prostě vystřihne napoprvý nebo napodruhý. Trochu mě děsí, jak to budu zvládat já.

Z důvodu nechtěnýho zanechání jednoho stojanovýho komponentu (v sále církve) se nedá připevnit mikrofon klasickým způsobem. Kaaj si poradil a připevnil speciální studiový mikrofon originálním způsobem.

Jdu si poslechnout druhej kus. „Nechci zůstat stranou.“ No fakt to nezní vůbec zle.

„Musím běžet pro ty lístky,“ končí Kaaj nahrávání a chystá se k odchodu. Na co lístky? V Praze bude přece Delirious.
Po úspěšným náběru Kájova hlasu to zkouším já. Teda…nejdřív si skoro hodinu pouštím výukový CD Jany Peřtů a trilkuju podle jejího nápěvu.
„Můžeš,“ hlásí Kaaj.
Docela mě to baví, i když zodpovědnost mi svírá krk.:)))

Veliká výhoda „domácího“ studia je, že nemusíme nikam docházet. Jakmile je čas, může se nahrávat. Pomalu, ale jistě nabíráme stopu u všech písní. Vlastně ne u všech… chybí „Volný“, a ten je na Qéčkovi.

…postupně jsme se dopracovali až ke čtvrteční zkoušce 10.12.08 (poslední to termín před Banketem), kterou využijeme i jako nahrávací. Chybí už jen malinkej kousek, aby bylo všechno v kupě a Kaaj to mohl doladit do konečný podoby.
Do Krumlova jsme dorazili nečekaně brzo, takže se snažíme zadejchat vnitřek auta. Víte, že v Krumlově mají sníh?
Hurááá, Qéčko s klíčema právě vjíždí na parkoviště vedle nás.
Je nám to ovšem málo platný, protože z vychládajícího auta jsme se jen přesunuli do o málo teplejší vstupní haly Ambitu. Vrátný je na obchůzce (zřejmě), a tak čekáme.
„…uklizečka a vrátnej jsou nejdůležitější osoby ve firmě,“ pokyvuje hlavou „Q“. A já můžu jenom souhlasit, že se to právě potvrdilo.
Okýnkem vrátnice je vidět na zapnutou televizi. Kaaj a Martin ubíjí čas tím, že se různě naklání a přibližujou k okýnku a tím ruší televizní příjem.
Už to trvá docela dlouho a do fronty čekajících se k nám přidal nějaký mladík a po chvíli další muž.
Jak rádi vítáme návrat pana vrátného. Chvátáme po schodech…máme toho dneska moc.

Zatímco kluci džemujou pro ČT2, „dvojka- jiný prostor“, pokouší se Kaaj přemluvit mýho notebooka,aby začal fungovat. (Snad se neurazil, že jsme doma dali přednost Kaajovu počítači.)
Je to zvláštní. Pokaždý to má stejnej průběh. Doma to funguje >>> v Krumlově (nebo kdekoli jinde) to nahodíme >>> a nic >>> Kaaj se s tím pere >>> už to vypadá, že z toho nic nebude >>> tiše se modlím za zázrak (a myslím, že nejsem sama) >>> najednou to začne vypadat líp >>> a už to jde. :)))

Posloucháme to, co už je hotový, aby i zbytek TWB (teda aspoň ten přítomnej) měl představu, jak to dopadlo.
„Slyšíš tu basu?“ křičí Martin (má totiž sluchátka) a šťouchá do Popiho.
Probíráme (během poslechu – takže poměrně hlasitě) obal céda. Popi, i když je teď výbornej a užitečnej náhradník, nemá s cédem nic společnýho. Možná by mohl být aspoň jeho sponzorem? :))) Nebo by mohl mít na fotce kus nohy…jakože přichází, ale na cédu ještě samozřejmě není.:)))
Písně jsou fakt dlouhý, takže se kluci mezitím baví molitanem na profimikrofon.
Může sloužit jako bradka (alias Egypťan z Asterixe), případně jako anténa (alias Teletubbies). Ale jinak jsme inteligentní a dospělí jedinci. Fakt:))).

Prozatímní náběry a úpravy se líbí. Tak jdem na nahrávání. Martin si vystřihne svý „Huu-hú-hú-hú-hú-húúú-úúú-húúú“ v Lukášovi.

„Já myslim, že dobrý,“ říká Kaaj. OK. Tak ještě výkřiky do tmy v rychlý části Lukáše.
„Dnes se vracíííííííím…pravdu mááááááááš,“ zpívá Martin. A je to.
To je od Martina zatím všechno. Na řadě je Qéčko. Je po nemoci, ale přesto hrdinně nasazuje svůj hlas.

„Zkusíme ještě jeden náběr?“ptá se Kaaj. „Q“ souhlasí, ale na konci už je znát, že oslabenej hlas má co dělat. Netrápíme ho dál a přecházíme na „Noc“ kde na konci dostane jeho hlas na pár vteřin taky docela zabrat.
Je to dobrý. Poslední náběry jsou natočený a my si jdeme zkusit aspoň ty dva kusy, co budeme hrát na Banketu. Snad proto, že to demo neznělo tak špatně, jsme všichni nabuzený a hraje nám to teď skoro samo. Nevídáno neslýcháno :))), vystřihli jsme oba kusy napoprvý. Jestli nám to bude takhle hrát v sobotu, pak to bude v pohodě.
„Děkuju vám za vaše hlasy,“ ukončuje Kaaj zkoušku, když balíme aparát. Ne, nejde o volební hlasy, a abysme předešli fámám – nehodlá nikam kandidovat. :))) Jde skutečně o „hlasy“.
Domů jedeme tak jako příjemně naladěný. Teď ještě Kaaj udělá poslední úpravy…

…a naše první demo bude konečně na světě.


Klikněte pro podrobnosti.

